Prvňáčci

První třída ve škole – to je jako vstup do úplně jiného světa, který vás připraví na život plný chaosu, zklamání a nejasných pravidel. Představte si to: dítě, které dosud znalo jen pohádky a hračky, je náhle vrženo do budovy plné malých stolků, židlí a pravidel, která dávají smysl jen dospělým. Paní učitelka, ta tajemná postava, která má všechny odpovědi, ovládá dovednost, kterou děti dosud neznaly – psaní na tabuli. Její křídové umění se mění v sérii tajemných znaků, které mají být „písmena“. Děti je sledují s výrazem obdivu, možná i hrůzy, zatímco se snaží pochopit, jak to vůbec všechno funguje.

Pak tu máme ten skvostný moment, kdy paní učitelka oznámí: „Dnes se budeme učit čísla.“ Děti se dozvídají, že všechna ta čísla nejsou jen hromada symbolů na jejich autíčkách, ale že mají svůj pořádek, své místo. A najednou musí věřit tomu, že dva plus dva není pět, i když by si to přály. A když přijde na malování? Ach, tady se ukáže pravý talent. Když dítě pečlivě nakreslí maminku jako modrý oblak, dostane obdivný pohled, ale když přidá růžového psa, učitelka to prostě „nevnímá“ a ptá se, proč ten pes není hnědý.

Přestávka – na první pohled vysvobození, ve skutečnosti bitevní pole. Děti se hrnou k hračkám jako bojovníci k pokladu, ale vždy existuje jeden, který ukradne nejlepší kousek a postaví si z něj „pevnost“. A ten, kdo se pokusí získat jeho trůn, se může připravit na potupný ústup nebo slzy.

A co svačina? Každý malý školák má svou svačinu, a ta se může stát tématem debaty století. Jaký druh pečiva je nejlepší? Je banán lepší než jablko? Ten, kdo má čokoládový bonbon, se stává okamžitě celebritou – aspoň dokud ten bonbon nesní. Pak se sláva rozplyne stejně rychle jako ta sladká pochoutka.

Takže co je první třída? Je to malý svět, kde se učíme základní dovednosti potřebné pro život: jak se dělit (nebo se raději nedělit), jak se učit něco, co nám dává jen omezený smysl, a jak se tvářit, že rozumíme, i když vlastně nerozumíme ničemu. Je to první zkušenost s institucí, která vás postupně přesvědčí, že život je vlastně o pravidlech, která nikdy nedávala smysl, ale musíte se je naučit milovat… nebo aspoň respektovat.